U nás v Kocourkově

Za devatero horami a devatero řekami, bylo malé městečko. Žilo v něm 1000 obyvatel. Měli malou veřejnou autobusovou dopravu, policejní stanici, městskou banku, nemocnici a městský rozhlas. Všechno bylo zchátralé, ale bez dluhů a sice nevalně, ale jakžtakž to fungovalo.

Vedení města měl v rukou zájmový spolek „strany červených kravat“. V tomto spolku bylo přibližně 113 (11,3%) členů takzvaných straníků. Zbytek obyvatel města 887 (88,7%) byli takzvaní nestraníci, poněvadž nenosili žádné kravaty a nebyli organizováni, byli tudíž vyloučeni ze správy města.

Lidé viděli, že město nefunguje tak dobře, jak by mohlo, a přemýšleli, jak to zlepšit.

Jednoho dne se domluvili, sešli se před radnicí a prohlásili, že dávají spolku červených kravat výpověď. Poté se založilo několik nových soukromých zájmových spolků, například strana modrých, černých, zelených kravat a uspořádali „volby“. Nové rozložení sil bylo modré kravaty-dva členové, červené kravaty-jeden člen, černé a zelené kravaty taktéž po jednom členovi. Členů všech soukromých zájmových spolků bylo přibližně 17, tedy 1,7% obyvatel města a nečlenů 983 , tedy 98,3% obyvatel města.

Byli sice kverulanti,kteří varovali, že stranický systém není demokratický, poněvadž opět o městě rozhoduje pouze malý počet anonymních straníků bez kvalifikace, zodpovědnosti, se sebou schválenou imunitou a bez jakékoli kontroly drtivé většiny obyvatel města, ale setkali se s zuřivou odezvou protestujících straníků, kteří opojení vidinou moci a majetku, křičeli „že demokracii si rozvracet nedáme“ a závistivci nechť prý si založí vlastní stranu, aby mohli sami rýžovat z majetku města (přičemž straníkům zcela unikl fakt, že právě stranický systém je příčinou kolapsu, rabování a úpadku a nespokojencům a rebelantům nejde o moc a majetek, ale o harmonický rozvoj města a skutečnou instalaci slibované demokracie). A tak tedy barevní kravaťáci s podporou dezinformované mlčící většiny ostatních nestraníků, rebelanty překřičeli.

Takové malé přirovnání……

Po volbách si dejme tomu pět členů zájmových kravatových spolků rozdělilo působiště, modré kravaty například převzaly městskou banku a policejní stanici (kdy okamžitě začalo rabování majetku a vyvádění financí města na účty spolku modrých kravat a paralyzovaná policejní stanice jen tiše přivírala oči). Černé kravaty se vrhly na nemocnici, kde začaly taktéž okamžitě vyvádět finance a zavádět nové daně, poplatky, aby zalátaly díry ve zdravotní péči jejíž dostupnost se devastací nemocničního systému zhoršovala. Zelené kravaty začaly působit v dopravě města, kde na místa řidičů autobusů prosazovali své lidi, aniž tito měli potřebný řidičský průkaz, znalosti řízení a konstrukce autobusu. Červené kravaty převzaly městský rozhlas a veřejný informační systém, kde dosazovali své lidi, jež hlásali doktrínu neomezeného nekontrolovaného stranického rabování, šířili propagandu stranické kleptomanie, pardon „demokracie“ a bránili, aby se veřejnost dověděla o jiných alternativách kvalitní veřejné správy a metodách efektivního morálního a ekonomického hospodaření.

Občas se kravaťáci naoko mezi sebou před veřejností poškorpili a sehráli divadlo o údajné „demokracii“ ale poté zas vše ztichlo, poněvadž 1,7% straníkům zcela vyhovovalo podojit 98,3% nestranických prosťáčků.

Pak ale, po pouhých dvaceti letech už i přes masívní propagandu a vymývání mozků začalo být zjevné, že něco není v pořádku. V městské bance problesklo dno, objevily se informace, že část města je zadlužená u cizích bankovních subjektů na dva biliony, nemocnice ani přes stoupající výběr různých pseudopoplatků nezvládaly nutnou péči o městské obyvatele a když se nakonec přihodilo pár autobusových havárií nalitých řidičů (kteří ječeli cosi o imunitě), jež odhalily, že i přes stoupající cenu jízdného, je stav autobusů a dopravy vůbec, havarijní a není ani na naftu (kterou si straníci kradli z městských autobusů do svých limuzín), začaly se občas před magistrátem houfovat malé, asi desetičlenné skupinky nespokojených obyvatel města.

Magistrát města jejich protesty ignoroval, nebo jejich účast před většinou obyvatel města zatajoval, či je nějak zesměšňoval a zlehčoval. 1,7% samozvaných stranických „demokratů“ se přece nebude bavit s 98,3% nestranické lůzy, že? Postupně ale spolku barevných kravat začalo docházet, že situace je opravdu vážná a stav města po dvacetiletém nekontrolovaném rabování, havarijní.

Tato pohádka má zatím otevřený konec. Je několik možností dalšího vývoje……

A)Spolky barevných kravat si uvědomí, že zavlekly město do bankrotářské pasti, posypou si hlavu popelem a nabídnou 98,3% obyvatel města, ať přednesou konstruktivní návrhy, jak ze současné bryndy ven, s tím, že napříště budou mít možnost pracovat na magistrátu města nejen členové barevných kravat s imunitou, nekontrolovatelností a beztrestností, nýbrž jacíkoli obyvatelé města, kteří prokážou svou odbornou, morální a duchovní kvalitu a budou naprosto bez imunity, pod veřejnou kontrolou všech 100% obyvatel města. Prostě zavládne konečně opravdu po dvacetiletém zdržování a lhaní, Svoboda a Demokracie. V tom případě je šance, vyhrabat se z bažiny, do které nás barevné kravaty svou chamtivostí, bezcharakterností a touhou po moci dostaly.

B)Stranické spolky budou dál předstírat hru „na mrtvého brouka“ oblbovat veřejnost, a tvrdit, že „prý se nic neděje, současný režim prý je „demokratický a v pořádku“ a oni že  tentokrát krizi jistě vyřeší“. Je to věrohodné asi jako slib narkomana, který je dvacet let na drogách, že „od zítřka tedy opravdu už fakt nebude fetovat“. Případně aparátčíci k obraně svých pozic a výhod sáhnou i k užití síly, tedy udělají to, co neudělaly ani červené kravaty před dvaceti lety. A dojde to při netečnosti 98,3% obyvatel do stadia totálního kolapsu města.

C)Straníci budou dál hrát o čas a šířit své bajky, lidem města dojde trpělivost, a sáhnou v zoufalství po síle. Jako za času Husitské revoluce. Tady lze jen těžko odhadnout další vývoj. Je to jako povstání ve Waršavském ghetu, kdy neozbrojení lidé v zoufalství se s holýma rukama vrhli proti fašistickým divizím. Ztratit už totiž neměli co. Straničtí aparátčíci si tak budou moci udělat další zářez na pažbě své chamtivosti, bezohlednosti a touhy po moci. Zničili, co se dalo……Pošlapali Demokratické principy, lidskou Svobodu a důstojnost. Pak se ale nesmějí divit nenávisti obyvatel města, které zahnali do bezvýchodné pasti.

A zazvonil zvonec…….a bůhví co bude s Kocourkovem.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Politické strany jsou organizace zločinné a zavrženíhodné a na barvě kravaty skutečně nezáleží. Lze je bez nadsázky označit za teroristické organizace a jejich systém za systém organizovaného zločinu. Něco jako například náboženská sekta Islámských radikálů, nebo spolek uctívačů Zlatého telete (ideologů masového konzumu a neomezeného drancování).

Stranický systém lze bez větší nadsázky označit jako systém skrytě totalitní, poněvadž místo kvality a Občanské kontroly, prosazuje druhou i třetí jakost a omezuje či zcela potlačuje Občanské kontrolní mechanismy. Stranický systém má na svědomí řadu válek, včetně světové, ekonomické krize a dva velké totalitní režimy. Přiznám se, že i já jsem v devadesátých letech naivně zpočátku věřil stranické „demokracii“, poněvadž jsme nic jiného neznali, neměli s tím žádné zkušenosti a tento systém nám byl informačně, nebo spíše dezinformačně vnucen. Až s přibývajícími zkušenostmi a pozorováními se ukázala nesmyslnost a zrůdnost tohoto systému řízení společnosti. Je zcela lhostejné, jací lidé v politických stranách jsou, zda tam jsou vypočítaví moci a majetku chtiví kariéristé, nebo zda tam jsou naivní poctiví idealisté (i takoví se v politických stranách najdou), problém je v tom, že systém je nastaven na potlačování práv a svobod většiny Občanů nestraníků malou skupinou prospěchářů. Stejně jako v NSDAP bylo lhostejné, zda se tam našel nějaký poctivý člověk, systém diktatury fašistické strany drtil každou šanci na Demokracii a Občanskou Svobodu.

Tento systém je založen na vytváření Potěmkinovské iluze údajné „demokracie“ s Demokracií má ovšem společného asi tolik, jako fekální vůz s pramenitou vodou v Lurdech. Režim soukromých zájmových spolků je nastaven na potlačování Občanských práv a Svobod, tak, aby se do vedení dostali bezcharakterní zoufalci a zlatokopové, jež mohou nekontrolovaně a s imunitou rabovat veřejný majetek 100% Občanů a páchat bilionové škody a rozvracet fungující společenský systém

 Co je vlastně doopravdy DEMOKRACIE?

Slovo pochází z Řeckého Démos Kratos, tedy vláda Lidu. Nikde tam není ani slovo o vládě malých zájmových sdružení skrze něž se derou k moci a veřejnému majetku anonymní nekvalitní kariéristé a prospěcháři s takzvanou „imunitou“ ve stylu „dali jste nám cizím neznámým barevným kravaťákům na čtyři roky neomezený nekontrolovaný přístup k vašemu životu a majetku, tak teď mlčte“.

Jediný systém, který snad je možno v současnosti trochu označit za demokratický, je systém Švýcarský. Také má řadu chyb a nedostatků, také tam vládnou politické strany, ale aspoň jakžtakž 100% Občanů státu má nad tím symbolickým jedním procentem reprezentantů nějakou kontrolu. Také proto je stav Švýcarska kvalitativně odlišný oproti stavu politické parodie v České republice.

Strany se chovají vůči 100% Občanů státu jako hrstka feudálů vůči nevolníkům ve středověku. Tyto malé teroristické buňky uchvacují moc a kontrolují veřejnoprávní a částečně i soukromá média, s tím, že desetiletí systematicky škodí Lidem a rozkrádají a likvidují zemi ke svému prospěchu. Stranický parlament sestavený z malých zájmových sdružení, bez jakýchkoli Morálních osobností a technických odborností a ignorující v podstatě téměř 99% nestranických Občanů státu, je legitimní asi jako masový vrah, který pod lacinými sliby bez jakéhokoli prověření a kontroly sám sebe deleguje na „náčelníka policie“ schválí sám sobě beztrestnost a imunitu. A zatímco samozvaný „náčelník policie“ se prohání autem opilý, krade a bourá, nebrání mu to současně šikanovat Občany za malichernosti nebo dokonce fiktivní smyšlené přestupky.

Proto je také země po dvou desetiletích ve stadiu rozkladu s astronomickým dluhem a s rozvrácenými nefunkčními zdravotními, sociálními a jinými systémy.

Představme si, že máme auto, dům, bankovní účet. Přijdou za námi neznámí lidé v kravatách různých barev a začnou slibovat „dej nám na čtyři roky nekontrolovaný přístup k Tvému majetku a svobodě a my Ti slíbíme suchou vodu a horký led“. Necháme se nachytat a vzdáme se svých práv, svobody a kontroly. A pak jen v hrůze zjišťujeme jak naše auto je prodáno, náš bankovní účet mizí a náš dům je dán do zástavy za půjčku (peníze z půjčky nevidíme) a poté nám u dveří zvoní exekutor. Nemáme žádnou právní moc v loupeži zabránit, vzdali jsme se práva VETA. A za čtyři roky se cirkus opakuje. Říká se tomu „volby“.

Absurdní představa?????

Jenže takhle ten nevolnický režim funguje a nikomu to nepřijde padlé na hlavu???

Jediný rozdíl před „Sametem“ a po něm je v počtu stran. Předtím byly u moci strana Komunistická a Lidová,  a nemohli jsme s tím nic dělat. Dnes existují desítky různých stran a opět s tím nemůžeme nic dělat. Systém zůstal stejný. Jen rychlost rabování se zvýšila. Co dřív trvalo 40 let a bez státního dluhu, dnes se zkrátilo na poloviční dobu se státním dluhem.

Zakládat nové a nové strany nikam nevede, jak už se ukázalo, poněvadž problém je právě ve stranickém systému řízení. S tímto systémem by zkrachovaly i zavedené diamantové doly a naftové vrty.

Ironií na tom je, že strany a jejich aparátčíci, jsou ve skutečnosti jen obyčejné figurky větších sil v pozadí. Někteří to tuší, ale řada o tom nemá ponětí a je hnána pouze svými mocenskými a materialistickými pudy.

Naši situaci na světě velmi dobře popisuje seriál „Stargate“ Hvězdná brána, kde skupina pozemšťanů bojuje proti rase takzvaných Goauldů. Goauldi jsou parazitická rasa, která ovládá své lidské hostitele, zneužívá je ke svým dobyvačným záměrům. Zpitomnělí hostitelé bojují za své Goauldské „bohy“ a maximálně přecházejí z vlády jednoho Goaulda do vlády jiného Goaulda. (klasické střídání politických stran) Ovšem jinak se nic nemění. Jediná šance na změnu je, kdy pozemská jednotka odstraní všechny Goauldy bez vyjímky a osvobodí jejich hostitele z jejich otroctví. Je skutečně překvapivé, jak se autorům seriálu podařilo přesně popsat pozemskou realitu.

Strany přitom k ničemu nepotřebujeme. Stejně jako strom nepotřebuje jmelí a člověk vši, tasemnice a jiné parazity.  Bohužel ještě je dost Občanů státu, kteří si tento prostý fakt neuvědomují a proto je stát na pokraji kolapsu. A to je jediné štěstí politických stran. Síla pár otrokářů spočívá v nevědomosti milionů otroků. V okamžiku kdy si uvědomíme, že strany nepotřebujeme, začneme je ignorovat a podle filosofie Mahátmy Gándhího s nimi nebudeme spolupracovat, režim parazitů se rozpadne a objeví se okamžitě šance na normální zdravý Demokratický, morální, ekonomický systém.